Nebezpečné sebepoškozování
Sebepoškozování může probíhat jako důsledek duševní choroby nebo má za cíl dosažení určitých výhod nebo únik z dané situace. Jeho spouštěcím faktorem může být např. odmítnutí od důležitého člověka, vina, pocit ztráty kontroly nad sebou samým či pocit neschopnosti. Začátek sebepoškozování je obvykle mezi 10 - 16 lety, obvykle v době, kdy nastane nějaká důležitá změna v životě jedince. Tou může být rozvod rodičů, špatná rodinná situace, rozchod či smrt někoho blízkého.
Formy sebepoškozování
Sebepoškozování zahrnuje pestrou škálu sebedestruktivního chování či jednání. Nejčastější způsoby ubližování si jsou následující:
- řezání či škrábání se pomocí nože, žiletky
- pokousání se na rukou, pažích, jazyku nebo rtech
- nadměrné pojídání léků či jiných látek
- pálení se plamenem, cigaretou
- dušení, zabraňování dýchání
- rytí do ran nebo jizev, nenechat rány se zhojit
- bouchání rukama, nohama nebo hlavou do zdí nebo jiných objektů
- bití sebe samého, bít se něčím nebo bití o něco
-
manipulace okolí do situace, kdy chtějí daného jedince fyzicky nebo emocionálně zranit
Jaké jsou důvody tohoto chování?
Zmírnění úzkosti nebo vzteku, odbourání napětí
Pomocí takovýchto činů se jedinec může uvést zpět do klidu z nepříjemných a stěží kontrolovatelných pocitů. Sebepoškozující tak vyjadřují vnitřní bolest. Často je to také způsob, jak "utéct před sebevraždou".
Vyjádření pocitů
Lidé mohou užívat sebepoškozování jako způsob, jak vyjádřit věci, které neumí či nesmí vyřknout.
Potrestání/kontrola sebe samého
V tomto případě je chování často důsledkem opakovaného traumatu, zahrnuje smlouvání se sebou samým a cílem bývá zejména snaha ochránit druhé a sebekontrola.
Ulehčení si od nepříjemných intenzivních pocitů
Ty jsou sebepoškozováním překonány a nastupuje místo nich fyzická bolest, která je lépe snášena. Fyzická bolest také přináší uvědomění si své existence.
Snaha něco cítit
Mnoho lidí, kteří se sebepoškozují, říká, že to dělají, aby něco cítili, aby tak věděli, že jsou stále naživu.
Jak lze přestat?
Sebepoškozování se obvykle časem zhoršuje. Zbavit se tohoto problému je však možné, samozřejmě s velkou dávkou odhodlání. Hlavním důvodem by mělo být snažit se přestat zejména kvůli sobě. Důležité je připomínat si, co mi zbavení se sebepoškozování přinese, jaké z toho plynou výhody. Podstatné je též naučit se vážit si sám sebe. Pokud přesto přijde chuť zopakovat předchozí nebezpečné jednání, je vhodné nalézt si činnost, která dokáže zabavit a zcela změnit tyto myšlenky.
Znáte někoho, kdo má takovýto problém? Jak byste se snažili v této situaci druhému pomoci?
Komentáře (15)
Mám kamarádku, která se sebepoškozuje. Nevím jak jí můžu pomoci, ale nechci, aby si ublížila více než do teď. Prosím může mi někdo poradit jak jí můžu pomoci. Mockrát děkuji za každou radu.
ahoj prestante s tim nestoji to zato
já ani nevím, proč to dělám, začalo to před 5lety, instinktivně jsem šla a udělala to, nejdřiv nastala panika: "Co jsem to udělala?" a pak přišel pocit, který tady pociťujete - klid, pocit, že se problém zmenšil nebo se nestal aktuálním. V tu chvíli jsem měla jiný starosti - vymyslet výmluvu, vydezinfikovat, zalepit ... V poslední době se intenzita zvýšila. Sama bych asi pomoc nevyhledala, ale jsem do někoho zamilovaná už přes 2,5roku a řekla jsem si, že jestli se mám někdy vyznat, tak bych měla být minimálně na cestě k vyřešení toho, že si ubližuju, šla jsem za psychiatričkou a začínám chodit na psychoterapie. Nejhorší je asi pocit studu sama ze sebe, ale tak doufám, že se to vyřeší.
Já to řešit nehodlám, protože nechci. Když s tím přestanu nic mi to nepřinese. Někdy se cítím dost ztracený a tohle je pomoc , nevím proč bych toho nechal , stejnak se nic nezmění a když tak spíš k horšímu.
http://sebeposkozovani.ath.cx/
Těžko říci, jak takovému člověku pomoci, nejlépe asi najít mu nějakou činnost, která by ho bavila a hlavně zaměstnala (především myšlenkově). Ale bez psychologa či psychiatra by se to asi nevyřešilo.
mam vdelani na tohle.mam uspesny zivot..pricinou je rodina...pritel jsem zistila ze miluje jinou:/,,skoncilo to a pak se mi to zas vratilo.resim to prave praci.lidem neverim,,o problemu snikym nemluvim,,pritel mne ma za cvoka.stratila jsem sama sebe,,uz davno....
Já našel pomoc v druhé partnerce,taky mně napadlo že nestojím za nic a že jsem k ničemu a že tu zabírám někomu místo.Potom jsem potkal současnou partnerku a jsme už spolu 2 roky...není to růžové ale taky to není černé...už ne...mám hromadu problému a některé ani partneka neví protože ji nechci zarmucovat,jenom prostě milovat a snažit se pochopit toho druhého a snažit se ...
Ahoj .... přesně tohle se stalo mě.... rozešla jsem se s přítelem protože mě podváděl .. nedokázala jsem se s tím vyrovnat.. a tak jsem sáhla po žitelce... rok jsem se řezala...Pak u mě zazvonila jedna má sousedka.. když jsem otevřela vrazila mi facku .. vyděšeně jsem na ní koukla .. a ona mi řekla jenom jednu větu > vážně ti ten hajzl stojí zato aby ses takhle ničila ? když odešla začala jsem nad tím přemýšlet .. a vím že ona měla pravdu.... s řezáním jsem přestala .. a tet už mám 2 roky přítele a budeme se brát.. vážně nemá cenu se ničit pro osoby které zato nestojí :-)
Ano patřím taky mezy tady tuto sortu lidí a řezal jsem se a říkal si že tím vyřeším hromadu věcí a že tu nechcu už bít,dokoncem jsem párkrát pojedl i prášky a byl jsem nejednou hopitalizován na psichyatrii ať už Opava,Kromněříž,Dobřany a pokaždé mně jenom řekli to nesmíš bo tě zavřeme a potom jsem dobrovolně vstoupil do léčebny v Kroměříži a tam mi uděla paní doktorka test proč to vlastně dělám,a přišla na to že mám nedozrálou osobnost.O přítelkyňi jsem tehdy přišel ale teď mám starší o 10 let a jsem šťastný a vyhovuje mi to,občas mně sice napadne že bych se pořezal (hlavně když jsem pod tlakem a ve stresu) ale potom si uvědomím že miláček to tak mohla taky řešit a zvládla to a nemněla lehký život...hádky,stres a i ta zloba do vskahu patří a bohužel jsou dny kdy to člověk neunese a dělá hlouposti...
ahojky..nerada otravuju..ale mám nejlepší kamarádku.ona se řeže teda spíš řezala..ale pořád na to myslí a chce si něco udělat..poraďte mi nějakou osvědčenou aktivitu při které by měla myšlenky na něco jiného a ne jen na to, že si něco udělá..děkuju za odpověd..kdyby nějaké komentáře tak mi je napište na můj email: nezdarilovaeva[at]seznam.cz DĚKUJu
Ahoj, nechci obtěžovat, mám na vás však jednu prosbičku. Ráda bych vás poprosila o vyplnění dotazníku k mé bakalářské práci na téma Sebepoškozování jako specifická forma návykového chování na webuhttp://sebeposkozovani-navykov e-chovani.vyplnto.cz/. Pomocí tohoto výzkumu bych ráda poukázala na možný vznik závislostního chování na sebepoškozování. Díky moc Lucka
ja se rezala a dost mi to chybi tak se rezu dal a co vy??
Já sama jsem sebepoškozováním trpěla. Nevím jak jsem k tomu došla, ale vím, že jednoho dne jsem se v něčem utápěla a našla jsem doma žiletku, kterou jsem použila. Nedokážu ani popsat ten pocit, který jsem přitom měla, ale dostavilo se něco jako uvolnění a naprostý klid v duši. Dodnes nevím (pouze se domnívám), z jakého důvodu to bylo. Přestala jsem, za 3 roky jsem to zopakovala při vypjaté rodinné situaci.
Jediný lék je buď být obklopen dobrými lidmi, kteří budou znát váš problém a vy budete vědět, že je zklamete a ublížíte jim, pokud selžete. Já měla štěstí tady v tom. Do dnešní doby však mám chutě sáhnout po žiletce.
Myslím, že psycholog (psychiatr) je rozhodně na místě v každém případě!
Rodinné zázemí nebo přátelé, kteří člověka vždy podrží - to je asi nejlepší pomoc. Ale já jsem měla oboje, přesto ve chvíli, kdy mě zklamal přítel (nešlo o nijak extrémní chování), jsem si prokousala ruku do krve. Ve srovnání se žiletkou je to slabý odvar, na druhou stranu zuby jsou po ruce vždy. Každopádně přeju pevnou vůli při každém nápadu sáhnout po žiletce.